SPV Dužiny letní dětský tábor

A je to! Tak jako všechno má svůj začátek, tak má i svůj konec. A ten je tu právě teď. Čtrnáct dní tady na táboře v lesích České Sibiře uteklo jako voda v té nejdivočejší řece a nás už čeká jen odjezd domů. Tedy mě ne, děti, já jsem tady přece doma.

Pátek byl od rána hektický. Po poledním budíčku a snídani čekala děti úplně poslední celotáborová hra, říkají jí finálovka. A právě ta může převrátit stávající pořadí týmů vzhůru nohama. A že to tak skutečně bylo, prozrazuje konečné umístění. Ale k tomu se ještě dostaneme za chvíli.  Prostor mezi finálovkou a obědem vyplnilo balení kufrů, úklid chatiček, stanů a celého tábora vůbec. Zbyl i čas na koupáníčko, kterému se v tom horku nedalo odolat.

Po obědě a poledňáku byl nástup, a to po týmech. Byly totiž vyhlášeny konečné výsledky celotáborové hry. Všech dvanáct týmů dostalo čokoládový dort a každý lovec pokladů svůj originální diplom. Vítězné příčky po finálovce od bronzové po zlatou obsadily týmy Indie, Gruzie a Mexika. Mexiko svým vítězstvím obohatí štítek na táborovém putovním poháru, ze kterého si všichni týmoví hráči připili rychlými špunty. To vám byla ale mňamka, takový čokoládový dort. Děti ho baštily venku schované ve stínu pod stromy a občas jim upadl malý kousíček do trávy, a tak jsem si mohl pochutnat s nimi. Po sladké odměně musely děti ještě dozabalit a uklidit. Ty, které byly rychlé dopoledne, měly potom čas na hraní.

Po večeři za tónů táborové a hymny a zpěvu všech dětí, ony už jí totiž umí zpaměti, se celý tábor shromáždil pod táborovou vlajkou. Poslední nástup a program na další den zněl, sobota – odjezd domů. Potom už úplně naposledy zazněla letošní táborová hymna, při níž byla spuštěna vlajka a tím byl letošní tábor, který nesl název Lovci pokladů, definitivně ukončen. Poslední kontrola úklidu tábora a hurá na rozlučkovou diskotéku. Jídelna se otřásala v základech, jak všichni skotačili, křepčili a tančili. Užívali si zkrátka poslední táborový večer naplno. Někteří se radovali, že už jedou ráno domů, jiní naopak smutnili, že už tábor končí.

Já se vám přiznám, že patřím k té druhé partě, které je smutno, že je konec našeho prázdninového setkání. Před táborem jsem nechtěl, aby sem kdokoli přijel. Ale den ode dne jsem si ke všem hledal a nakonec našel svou tajnou cestičku. Najednou jsem s nimi rád vstával, dokonce si rád čistil zuby, skotačil na diskotéce, koupal se v rybníce, hrál všelijaké hry, zlobil je v lese nebo na pěším výletě. Bylo toho strašně moc, co jsem tady s nimi za těch čtrnáct dní prožil. A co jsem se toho od nich naučil! Bude se mi po všech stýskat. Už teď se těším na příští rok, až se tady znovu sejdeme a budeme si užívat prázdniny.

Díky děti! Díky vedoucí, hlavní vedoucí, díky provozovateli, díky prágoši, zdravušky, kosmetičko, kuchtíci, díky rodičové a všichni čtenáři mých táborových zpráviček!

Mám vás všechny rád!

Váš miličínský skřítek Tom.