„MILIČÍNOVINY“
Tak se mi rok s rokem sešel,
nikdo tudy zatím nešel.
Zbývá mi už jen pár dní ticha,
těžko se mi z toho dýchá.
Již 4. den července, letního měsíce,
přijedou jich stovky. Snad ne tisíce?!?!?!
Koho? Čeho? No přece dětí!!!
Óóó, jak ten čas strašně letí….
Budou tady běhat, křičet, dovádět, smát se nebo si hrát
a já, malý táborový šotek Tom, nebudu moct zase spát.
Musím si připravit tajnou útulnou skrýš,
tak odolám těm hravým davům spíš.
A tajně budu pozorovat celé táborové dění,
které se den co den a hodinu co hodinu mění.
Pak každý večer či ráno napíšu rodičům zprávy,
zda jejich děti jsou veselé a zdrávy.
Co všechno dělaly a jak se měly,
či jak při soutěžích byly skvělý.
Jestli je smáčel déšť nebo slunko hřálo,
nebo jestli se jim něco pěkného zdálo.
Co dobrého navařili kuchtíci a jestli dětem chutnalo
a vůbec, zda něco výjimečného se v táboře nestalo.
Rodičové, sourozenci, babičky, dědečkové, strýčkové, tetičky…..
uhánějte fofrem pro náhradní botičky!
Protože ty, co nyní k dispozici máte,
úprkem k PC den co den proběháte.
Těším se na vás hodně moc, skoro jako hrom,
Váš tajný zpravodaj „Miličínovin“, tajný šotek Tom.