SPV Dužiny letní dětský tábor

Brrrrr……to byla ale najednou zizizizima……v noci mi do pelíšku napršelo, vítr mi odnesl střechu skrýše a já mrznul a mrznul. No Česká Sibiř je Česká Sibiř. Celý den jsem měl plno práce s  tím, abych si opravil svůj útulný příbyteček. Proto jsem neměl moc času pozorovat celičké dění v táboře. Ale něco jsem přece jenom zachytil a hned vám to povím.

To, že se nám tu oproti předešlým dnům podstatně ochladilo, už jsem vám říkal. Ale nikomu, tedy kromě mě, to nevadilo. Děti aspoň mohly vytáhnout z kufrů a tašek tepláky, trika, mikči, dokonce na chvíli i gumovky a pláštěnky. Co by taky potom maminky doma praly, kdyby děti chodily celý tábor jen v plavkách, že?!

Dopolko se neslo v duchu individuálních programů jednotlivých oddílů. Pak oběd a pauzička poobědová a znovu program podle vedoucích. Takže jsem mezi opravou svého domečku nestačil běhat po táboře mezi skupinkami fotbalistů, házečů talířů atd. atd. atd.. Některé oddíly mi dokonce odešly na výlet do Miličína. To aby vám mohly koupit pohledy a něco pěkného napsat. A taky si jen tak koupit něco na zub a hlavně taky proto, aby viděly okolí tábora, a to hlavně ty děti, které ještě v našem táboře nebyly.

Odpolední čas byl určen další celotáborovce. Na tóny táborové hymny se všichni shromáždili po týmech u pinčesárny. Jéééé, vy nevíte, co je to pinčesárna, co?! To je taková velká táborová chata, kde je shromážděno veškeré sportovní náčiní a je zde i prostor na pingpongové stoly, kde si děti můžou zahrát právě ten pingpong, neboli pinčes a od toho pinčesárna. Ale abych se vrátil ke hře. Tentokrát nesla název Měsíční poklad a spočívala v tom, že si všichni členovéjednotlivých týmů vyzkoušeli svých pět  přirozených lidských vjemů – pokladů – sluch, zrak, čich, hmat a chuť.

Při večerním nástupu bylo potom vyhlášeno hodnocení všech týmů. Od dvanáctého až po první místo vždy zástupci jednotlivých týmů přistupovali k mapě, aby si mohli přemístit vlaječku o patřičný počet políček na celotáborové mapě lovců pokladů. Pro dnešní den zvítězil tým státu Izrael a jejich týmová vlajka má tak od večera na stupních vítězů místo ve zlatém tubusu. Táborníci tady mají letos speciální stupeň vítězů, víte? Je to takový stupínek ve tvaru zlomeného písmenka I a vpředu je umístěno dvanáct tubusů právě na týmové vlajky. Devět jich je v barvě černé a vítězné v bronzové, stříbrné a zlaté. No a každý večer se tu s vlajkami podle úspěšnosti týmů hraje něco jako škatula batulata. Vlajky si pak týmy k sobě vezmou při každé celotáborové hře, aby byly rozlišeny.

Na úplný závěr dne se oddíly bavily většinou míčovými hrami. Ti nejstarší kluci a holky hráli vybíjenou, mladší si pak hráli na jeleny, jen tak si házeli nebo čutali fotbálek. Holčičky si hrály na kadeřnický salón, kde si zdobily účesy vplétáním barevných gumiček do vlasů.

Další den utekl jako voda a večerka to jistila. V deset hodin celý tábor utichl a hvězdy s Měsícem mu dělaly stráž až do svítání.  No a já maličký skřítek Tom musel jít taky odpočívat, abych měl elán do dalšího dne a stačil pro vás, milí rodičové, vlastně nejen vy, ale všichni, kdo tu právě čtete tyto řádky, všechno oběhat a o všem vám napsat.

Se středečními zprávičkami se s vámi loučí váš Tom .