SPV Dužiny letní dětský tábor

A sváteční odpoledne je za námi. Aby se to nepletlo, bylo opět celý den krásně. I když občas mraky sluníčko schovaly, stejně nad nimi vyhrálo a dopřálo všem v táboře krásný letní den.

Já jsem byl od samého rána trochu lenošivý. Děti už dávno po budíčku vstaly, umyly si oči, vyčistily zuby, nasnídaly se a já pořád ne a ne vylézt ze svého příbytku. Asi mě to víkendové dění a horké počasí zmohlo. Nevylezl jsem ani celé dopoledne a jen tak škvírkou ze skrýše jsem pozoroval, jak si všichni v oddílech hrají. Někdo v lese, někdo na hřišti, jiný oddíl brázdil na loďkách rybník, další oddíl něco tvořil třeba náramky. Kolem mojí tajné skrýše si dokonce jeden oddíl hrál na pašeráky, až jsem chvílemi měl strach, že mě objeví.

Táborové hrátky byly přerušeny pouze obědem a poledním klidem tak, aby mohly odpoledne zvesela až do večeře  a poté do nástupu pokračovat. Nástup byl tentokrát po družinách, a to proto, že se hned po něm rozjela další celotáborvá soutěž, tentokrát o sladký poklad. Už jen podle názvu byla velkým lákadlem. Motivací každého týmu byl sladký čokoládový poklad schovaný v lese. To vám byl ale šrumec, když ho děti hledaly. Převrátily mi les úplně naruby. Ale vůně pravé horké čokolády, kterou měly potom všichni možnost ochutnat a co se linula až do mého domečku, to vše spravila a odpustil jsem jim to. Ještě teď, když zavřu oči, tu čokoládovou vůni cítím.

A s tímto úžasným čokoládovým pocitem usínali ten večer úplně všichni. K tomu jim do oušek hrály krásné ukolébavky. A možná se jim zdály i čokoládové sny a z nich čerpali sílu do dalšího prázdninového dne.

S čokoládovým pozdravem Váš Čokoládík….tedy vlastně Tom