SPV Dužiny letní dětský tábor

A je to tady! Už přijeli! A představte si, že ani to veliké horko je neodradilo sbalit kufry, batohy a tašky, sednout do rozpálených divných krabic na čtyřech kolech, prý autobusů a aut a vydat se na dalekou cestu.

Já, malý Tom, jsem je chtěl spočítat, ale bylo jich tolik a navíc pořád všichni běhali sem a tam, že se mi to zkrátka nepodařilo. Ti divní malí tvorové, v lidském světě jim říkají děti, nadělají ale hluku, to byste koukali! A takový jsem tady měl celý rok klídeček. Ách jo……

Z těch krabic na kolech začali všichni házet spoustu věcí a nosit je do domečků, které jsem tady celý rok střežil. Malé děti šly bydlet do domečků se čtyřmi postýlkami a ty větší do takových divných plachtových, kde mají postýlky jen dvě. Jak jen jim ty děti říkaly? Jó, už to mám! Stany!

Když se všechny ubytovaly, vydaly se s vedoucím oddílu na obchůzku tábora, aby zjistily, kde si budou čistit zuby, fůůůůj, to nemám rád, ten zubní kartáček z jehličí strašně bodá, mýt se, kam budou chodit jíst a pít, kde si budou hrát a nebo, kde si mohou půjčit míč či létající talíř a spoustu dalšího sportovního náčiní. Taky kde najdou zdravotní bratříčky, tedy vlastně sestřičky. Já jsem ale popleta! No to kdyby je třeba píchla vosa nebo si odřeli koleno, víte?! Potom si všichni i s vedoucími a praktikanty zahráli hry, aby se seznámili s novými kamarády a věděli, jak se jmenují.

Po rychlém pozdním obědě mi vlezli do mého rybníku a plašili mi tam kamarádky ryby. Jo a taky jezdili na lodičkách. Taky jednu mám, ale vozím se na ní, když v rybníku nikdo není, aby mě nepřevrhli. Neumím totiž ještě moc dobře plavat. Ale snad se to od kluků a holek za těch 14 dní, co tu budou, naučím.

Protože sluníčko pálilo, hledaly oddíly místa ve stínu, kde by si mohly hrát. No a najednou byl večer a všichni uháněli do jídelny na nějaké dlouhé žížaly, polité omáčkou až z daleké Itálie a zasypané sýrem z Jižních Čech. Mňam mňam, taky bych si dal.

A po večeři, když se rozezněla po celém táboře miličínská táborová hymna, se všichni seběhli na louku mezi chatky. Já byl schovaný za rozcestníkem a nestačil se divit. Děti se vzorně po oddílech se svými vedoucími i prágoši, tak jim totiž mezi sebou říkají, postavily do půlkruhu před vlajkový stožár a dospěláci čelem k nim. A představte si, všichni dospělí byli tak zvláštně oblečení a někteří z nich švihali bičem nad hlavou. Potom jsem se dozvěděl proč. Budou si totiž během celého tábora hrát na Indiana Jonese a lovce pokladů. Jééé, hlavně aby nenašli ten můj! Na zahájení tábora pak vztyčili vlajku, která bude nad jejich hlavami vlát celé dva týdny.

Večer, když se slunko konečně schovalo za les, už byly děti unaveny jako koťata. Vyčistily si zuby, umyly ruce a palášily do hajan. Na dobrou noc jim táborem zněla všem známá večerka.

Jistě se jim první noc něco moc hezkého zdálo. Však taky měly spoustu nových zážitků.

Tak zase zítra, lidičky tam u PC. Váš zpravodaj Miličínovin šotek Tom.