SPV Dužiny letní dětský tábor

Klidné pondělí. Ano přesně tak. Ráno mě vůbec nic nevzbudilo. Ani hudba, ani dětský povyk. Ticho a ticho. Oni snad v noci odjeli domů, říkal jsem si, když jsem vylézal ze svého domečku. Rychle jsem utíkal, co mi moje malé nožičky stačily, abych zjistil, co se vlastně děje. Celý tábor ještě pospával a já zjišťoval proč. A už to vím.

Více jak týden jsou tu všichni, jak děti, tak dospělí, v jednom kole, a tak dospěláci večer na poradě rozhodli, že pondělí třináctého bude odpočinkový den. Žádné buzeníčko na čas, žádná rozcvička, žádné divočiny, žádné celotáborové soutěže, zkrátka a dobře odpočinek. Každý spal, jak dlouho chtěl, když chtěl jít snídat, tak šel a mohl zalézt zpátky do spacáku. Vedoucí vybírali pro všechny takové hry, aby mohli být v klidu u chatiček a přitom lenošit. Nebo si třeba hráli v jídelně u stolů deskové hry, modelovali a kreslili. Odpoledne se pak jídelna proměnila v kinosál a zaplnila se dětmi, kterým už se nechtělo jen tak polehávat, ale pro změnu posedávat. Na programu byl překvapivě film Indiana Jones.

Před večeří se vydaly určené oddíly do táborové lázně, stejně jako každý den. Čistota musí být, o tom žádná. Já se sám za sebe přiznám, že to maličko šidím, stejně jako ty zoubky. Ale slibují vám, že se do někdy příště polepším. Navečer nám začal tábor zkrápět deštík. Ale bylo to opravdu jen pár kapiček. Večerka byla posunuta na půl desátou, ale kdo chtěl, mohl zalézt do postýlky klidně dřív.

Byl to úplně jiný den, než všechny předtím, ale klídek a odpočinek je potřeba k načerpání sil do dalších dní, které nám ještě zbývají do konce tábora. Přiznám se, že i já jsem lenošil. Dokonce jsem si ani ráno, ani večer zoubky nečistil a očička neumyl a moc se za to stydím. Ale když se mohlo lenošit…

Už se těším na další den, který bude plný povyku, křiku, smíchu, her  a soutěží. Tohle byla tak trochu nuda.

Ahoj Tom.