SPV Dužiny letní dětský tábor

Ahóóój, vy tam v civilizaci! My, tady v lese, máme za sebou druhý víkend a na prstech jedné ruky můžeme spočítat, kolik celých dní nám zbývá do konce našeho prázdninového setkání. Letí to jako voda a ani já, lesní skřítek, to nedokážu zastavit. Možná, kdybych se líp učil v čarodějnicko kouzelnické školce, no. Ale já zlobil a nedával pozor, tak mi ta kouzla moc nejdou. Taky by se mohlo stát, kdybych nějaké zkusil, že by vám děti přijely domů až na konci prázdnin nebo taky vůbec. A to byste asi nechtěli, co? Jistě už se na ně těšíte.

Neděle, tady na táboře, proběhla v poklidu dopoledního programu podle oddílových vedoucích. Zase vymysleli plno zajímavých her, aby se děti zabavily. Třeba nejstarší oddíl se rozdělil na holčičí a klučičí partu a soutěžili o nej pokrm, který vařili na ohni a ingredience na něj museli nejprve, formou hry, vybojovat. Něco ve smyslu, kdo dřív přijde, ten dřív mele, tedy v našem případě vaří. Soutěžící mohli mezi sebou suroviny měnit. Toto kulinářské klání potom ohodnotili přizvaní nestranní vedoucí a kuchtíci. V obou týmech dali hlavy dohromady a s minimem potravin a dochucovadel vytvořili originální pokrmy. Nakonec zvítězil tým děvčat. Bylo vidět, že holky už někdy něco kuchtily.

Od malých oddílů se táborem linula melodie písniček, které trénovali k večernímu táboráku. Jiní hráli třeba vybíjenou nebo volejbal, další zase vyrazili do lesa. Ale rozhodně se nikdo z nich nenudil. Po odpočinkové pauze děti čekala další z celotáborových her s názvem Bláznivý poklad. Byla to štafetová dovednostní hra, kde se opět musel zapojit každičký člen týmu. Vítězem se stal nejšikovnější a zároveň nejrychlejší tým, a to byl tentokrát tým státu Izrael. Výsledky a bodíčky o postup na táborové mapě byly vyhlášeny na večerním nástupu pod vlajkou a hned po něm se děti odebraly k ohništi ke společnému posezení a pobavení u táborového ohně. Zpívalo se, hrálo na kytaru a na flétničky a opékal se chleba.

Nebylo nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmělo být smutno, natož, aby se brečelo. Zkrátka se to povedlo. A když nedělní noc už klepala na dveře, muselo se do pelíšků odpočívat a spát. U táboráku jsem s nimi pobyl, vařil s nimi dobroty a soutěžil jako o život. Byl to pro mě ale hezký den! Vám, tam na druhé straně, ho přeji taky.

Váš táborový zpravodaj Tom.