SPV Dužiny letní dětský tábor

To nám to ale letí! Pátek je v nenávratnu a táborníci mají za sebou týden her a lumpáren. Ráno se všichni probudili do slunečného dne, i když trošičku chladnějšího, než by si na prázdniny představovali. A o malinko si přispali. Až do devíti hodin. A to proto, že měli před sebou náročný den a večer. Ale k tomu vám povím něco až za chvíli.

Jéé jéé jéé…..zase to strašné čištění zubů a mytí obličeje studenou vodou . Ani na tom táboře jim nedají pokoj a já to tak nerad. Budu muset vymyslet něco lepšího. Třeba jako, že se zuby vyčistí samy, ještě než se vzbudím a vstanu. To by bylo prima, co říkáte? Budu muset svolat lesní poradu, dáme hlavy dohromady, a to by bylo, abychom na něco nepřišli.

To snídaně! To už je lepší zážitek. Po dětech ochutnávám drobečky, co jim spadnou pod stůl a jsou to samé dobroty. Občas se někomu povede rozlít i kakao nebo čaj po stole, a to si taky pak dávám do nosu. Tedy když se mi podaří vyšplhat se po židli a přeskočit na stůl. Tam vám kolikrát najdu věcí! Dneska jsem se tam celé dopoledne toulal mezi strašidýlky, co vyráběli nejmenší klukánci. Ti se pak s nimi vydali do lesa, kde si den před tím stavěli domečky z mechu a větviček a tam si s nimi hráli. Ani netušili, že v jednom z domečků jsem včera v noci spal já. Když jsem se totiž vracel z táborové diskotéky, byl už jsem tak uťapkaný, že bych do svého domečku nedošel a cestou jsem našel právě tyhle, krásné mechové. Jak mně se krásně spalo!

No a jak jsem se vracel z toho lesa, kde si kluci hráli u domečků, narazil jsem na tři strašlivé nemoci, které běhaly po hřišti a chytaly děti. Ty se jim musely co nejhbitěji vyhnout a dostat se na druhou stranu hřiště pro bodíky. To jsem vás ale vyděsil, co?! Chi chi chi…… nebojte, to byla jen hra. Žádné nemoci a tudíž ani marody tady na táboře totiž nemají. Všichni jsou zdraví jako řípy. No a jak jsem tak běžel kolem těch nemocí, zastavili mě až lukostřelci, foukačkostřelci a vzduchovkostřelci. Zkrátka samý střelec. Měl jsem co dělat mezi jejich střelami prokličkovat.

Dopolední program přerušil sladký oběd z Bavorska. O poledňák byl opravdu výjimečně klid a tak jsem si i já mohl na chviličku zdřímnout. Po odpolední banánové svačince se všichni vrhli do příprav na zahájení olympiády.

Tento velkolepý sportovní táborový obřad vypukl po 21. hodině. A že to byla podívaná a velká legrace. Všechny týmy se před olympijskou porotou předvedly ve stylu každého jednotlivého státu. Zástupce dětských sportovců sportovců pak přede všemi složil slib, že budou soutěžit v duchu fair play. Na počest her byla vztyčena olympijská vlajka a zapálen oheň, a tím byly hry považovány za zahájené.

Z noční olympijské arény uháněly děti rovnou do postýlek, aby měly v sobotu hodně sil na všechny sportovní disciplíny. Na dálku jsem jim popřál dobrou noc. Už jsou to totiž mí kamarádi. Mám je všechny rád!

A pozor, oni vás taky!!! A věřím, že kdyby to bylo jen trochu možné, tak vám teď  všichni ti rošťáci a rošťandy pošlou pusinky!

Váš rošťák, zpravodaj MiličíNovin, Tom.